Oto, hmyzí detektiv

Když dojí polévku, vezme lupu, tajně i dědovu fajfku jako talisman pro štěstí a vydá se do lesa za mravenci. Dorazí ještě za světla, a tak mu na průzkum zbývá hromada času.
Mravenci se tu hemží stejně hbitě jako dopoledne. Pobíhají sem a tam, někteří s nákladem, jiní bez. Čtyři z nich zrovna svádějí boj s tlustou zelenou housenkou a dozajista vyhrávají. Kde berou tolik energie? napadá Otu. Pod lupou vypadají jako silní a rozhodní bojovníci. Na hlavách helmy a nebezpečná kusadla, která používají jako dokonalé zbraně. Oni se snad nikdy neunaví.
Jejich tělíčka, razící si cestu obrovským mraveništěm, se ohýbají tak mrštně, jako to Otovo téměř nikdy. Každou překážku přelezou, podlezou, dokonce i ty, které jim v rámci průzkumu nastražil do cesty Oto. A navíc vůbec nepůsobí dojmem, že by jim to sebeméně vadilo.